ZDÁNÍ KLAME

Ne nadarmo se říká nesuď bichlu podle obalu, nemlich to samy plati o lidech, třeba někde na firemnim školeni naraziš na kořeňa kerej je na prvni pohled debil, klasickej nudnej korporátní poskok s vejškou, dvěma hypotékama a třema šroplama, nemastnej neslanej šedej mamrd kerej vypadá že každou sobotu v osum ráno sedí vzorně s helmou na palici a celou familijou na hrbu naštelovanej ve strakatym drezu směr cyklostezka na pravidelnej výjezd na horalovi jak každej pičus v ČR ve věku 35+, prostě niemand se kterym nemam zdánlivě nic společnyho, dokavaď ho ale jednou na poradě nezahlidnu z profilu proti slunku a nevšimnu si, že borec kerymu sem nikdy neviděl rejče pač po kanclu chodi zásadně s odměřeně sevřenym pyskem, má překvapivě rejče vylágrovaný do stran jak patnáct let starej čokl a navíc spodni sanicu převlilou pres vrchni čelist, což dost podezřele připomíná důvěrně známej piko-skus kamošů z okolí Leitnerky co leta intenzivně hoví brusce, načež se o pár dní později od narmdanych kolegů v paluši dozvim že to neni zas takovej mamánek ale docela normální šikovnej borec, co se absolutně nestydí kamošovi opakovaně čurákem vykrvit starou nebo takže tyhle střípky mi začínaj zapadat do sebe a s kořeněm se na to konto dám parkrát v kantýně do řeči a netrvá moc dlouho a už se po cestě z paluše familierně opirame zádama o sebe, když nam v keřu u spořky na Lidické dvě cigošky za pětibobmu pucujou tlamou bedle nebo se spolu spiklenecky smějeme s smotanym pětilitrem v rypáku nad polivkovou lžicou plnou poctivyho domácího mňaučka co tenhle nakonec docela napohodu kořeň dovezl ze služebky v Katovicách