TVRDEJ CHLEBA V TEPLÁKÁCH

Jednou z nejvíc žádaných profesí v Brně už dávno není ani inženýr ani architekt ani primář, hned za kopačkou z Boby a albánským zlatníkem se největšímu obdivu u dvacetiletejch koc ve štaci těší pasr co hlídá vrata v Caribicu nebo Tabe, fest feclý pracky, vysolárkovanej fejs, krásný kérky, komplet elegantně vokoplej v značkovym a černym, ledvinku plnou vaty a mergla nebo bramboru v paketu, v kombajnu a hlavně ve tmě písklou na invalidech před vchodem do baru, na první pohled je jasný že si pasr žije hodně strop, ale málokdo už ví, že tihle pasři žvejkaj hodně tvrdej chleba, že za tim pozlátkem a všeobecnou úctou je tvrdá dřina, od rána do noci lítání mezi pumpou, bincárnou a kasínem a tohle tempo nedává těmhle obětavým boys moc příležitostí se vzdělávat, proto si například legendární opica z Mande na vratech rozšiřuje znalosti prohlížením si obrázků v 100+1, díky čemuž se stává, že občas z ničeho nic vyštěkne na nic netušící fuchtli z Letovic co mu zrovna dává pade za vlez otázku typu “Víš kterej živočich představuje největší smrtící hrozbu na jeden gram své váhy? a když ta vyvalená chuděra neví, zařve ji tenhle kromaňonec do ucha “Krab Strášek, ty nulo” a nasypanej steroidama jebne do zdi tak, že se sádroš provalí až vedle do kadeřnictví, bohužel je těžký udržet tyhle zajímavý, těžce získaný vědomosti v palici, když na člověka každou půlhodinu startuje Arab s čůrem nebo furt musí odbíhat za roh střelit študentům pedro nařezaný omítkou, pasři jsou furt fest v presu a ani se nevyspí, do betle v 7 ráno, budíka na oběd, nastřelit si prdel anabolikama, rychlá hoňka a už aby byl zac člověk v pumpě, nafecovat se, rychle pořešit nějaký výtlaky, přimáčknout nějakýho inženýra co půl járu nezatopil fakturu a vysypat z něho buď love nebo rejče a už aby se zas pasr šteloval do tepláků a chystal se na vrata žduchat se s nalityma loňťákama, tyhle borce hodně cenim a proto když mě v Metru lapnou za flígr za to že si liju pivo na hlavu, fackuju se s borcama nebo třeba dobliju koc na parketu nebo jim zechcanej strkam přitrvrdlej prut do ruky, a vykopou mě před palušu, nikdy se nerozčiluju, nemam jim to za zly, vím že za tim němým šimpanzím ksichtem s nateklou krkovicou je normální sympatickej kořeň co má svoje sny, za kterýma si tvrdě jde - dát 150 na bench, mít vlastní solárko nebo aspoň přes léto dělat ochranku na Riviéře