ŠTĚKAT ČÍSLA

Vím, že mě lidi nepovažujou za žádnýho intelektuálního lumena, málokdo ale ví, že si docela často sednu pěkně sám a přemítám o věcech a lidech, jak se věci maj a co mohlo být a co bude, neřikám že to je nějaký velký filozofování, ale mám slušnou představivost a řek bych že vidím věci jinak než třeba ostatní boys v partě, málokdo si v tom řevu v paluši všimne, že často jen mlčím a jsem jakoby mimo, protože si třeba zrovinka dumám o něčem zajímavým, třeba o tom, kolika koc už jsem vlastně v lajfu cákal do huby, to se mi vždycky zjeví taková zajímavá scéna že jsem jako v Řečkovicách na hodech a jsou tam kolotoče a já stojím nahej u točícího se řetízkáče a na každým sicu sedí koc co znám s otevřenou tlamou a vždycky jak projede kolem mě tak cáknu, přiškrtim a zase odcáknu jak jede další, abych necáknul nazmar a do toho si nahlas počítám kolik jich projelo, cák raz, cák dva, cák tři a tak dál, je to nekrásnější výjev co znám, víc mě kopne bedla jenom při představě, že si na ten kolotoč sednu sám sólo a nahej a nechám z amplionu vyhlásit, že se za chvilu bude zdarma rozdávat smetánka a až by se stádo seběhlo, nechal bych se roztočit na plný kule a pak bych se rozkropil do všech světovejch stran a jen u toho zběsile štěkal čísla, toto mě utvrzuje v přesvědčení, že kdyby se tyhle moje neotřelý myšlenky sepsaly, mohla by z toho byt zajímavá knížka na poličku a nebo dokonce námět na TV seriál, něco jako cirkus Humberto