PLANETA OPIC

Zdědili jsme po předcích leccos, po nějakým praseti Starobrno a po ODS zase rozmrdaný Lužánky a po vopicách zase jistou věc, za kerou by většina pasrů ve štaci měla byt velmi vděčná hlavně o víkendu, kdy se stává, že jdeš v paluši na retych a načapáš tam jednoho z dvaceti alfasamců z party jak ti zrovna cáká do staré, nebo přijedeš ze služebky a vidíš zvedlý prkýnko, stará celá nervózní a udejchaná dělá jakože nic ale najednou vidíš jak z ní pomalu začne téct syfl, to jsou momenty kdy se vyplašenýmu cápkovi podlomí kolena a zbortí svět, ovšem sečtělej pasr co se zajímá o vývoj a anatomii člověka ví, že není nic ztracenýho a že je důležit pasra co nejdřív odstavit, staré nic nevyčítat ale začít ju okamžitě zběsile prcat a nechat pracovat miliony let uchovávaný genetický dědictví po vopicách, tzn. žalud ve tvaru tenisáku, kerej odjakživa slouží k tomu aby když samec dročí, zároveň vystrkával ven cajk po jiným samcovi co tam byl před ním, pač tenkrát bývalo zvykem dročit jednu samicu podobně třeba jako je tomu doteď v Troubsku, nebo v Pohořelicách, ale i v těchhle Bohem zapomenutejch řitích místní boys dobře ví, že i když je to krapet ekl, je lepší pět minut dročit na opičáka než pak celej lajf vychovávat kukačku