ZMAR

Dostanu takhle chut na sladky tak du do kredencu a tam mozuju, jesi tam neni aspon tatranka nebo studentska pečeť, ale ten zablesk v auglach neprichazi, pač je to komplit vyžrany jen slepeny haslerky a pet let hnusny stary plesnivy cokoladovy penizky, co bych si tak asi dal, ale nikde nic, no nic, vemu teda na milost Milu, co si dovlekla mati ke kafičku, ale pač měla nepravidelnej puls tak to nezežrala, uplne posledni vec co bych si kdy koupil, tak si rikam ze tomu dam po letech šancu a jak trham zubama obal tak me to z toho samozřejmě vyjede a padne to na koberec a rozmrda se to na drobky do vsech stran takze to nejde ani nijak shrabnout nebo nejak kloudne uklidit, musel bych vytahnout vysavac a vysat, to me teda sere, tak to co zbylo z Mily prezvykuju otravenej na gauču celej zadrobenej a vzpomenu si že sem kdysi viděl v nedělní přiloze Mladé fronty velkej test oplatků a Mila byla uplně na poslednim fleku, protože je to prej plny éček, azbestu a jinejch hoven a najednou citim jak do me z toho hnusnyho oplatku fakt leze rakovina, dva prsty zadelany od cokolady, jak je to zality jen z jedne strany, dožeru to a mam v tlame na patre spiš takovou podivnou mazlavou pachuť, ani sladkou ani hořkou, prostě jenom jakysi cosi, nepříjemnej mastnej šlem, najednou z niceho nic se me v palici vybavi kterou jsem si myslel, že už jsem davno vytesnil, takovej prazážitek na ne moc hezkou koc, ale spis tlustou tlamu, se kterou jsem zustal jako posledni nekde v palusi, hudba jeste hraje ale pinkl uz me nemilosrdne lifruje do zimy, ale tahleta posledni tlama v lokale trvá na tym že pudeme k ní, a uplně navalenyho, bezmocnyho si mě odvleče kamsi k sobe kamsi na druhou stranu štace do Lisně odkud neni mozny vzit kramle, načež jsem prožil hruzostrašnou noc pač jsem ji musel mrdat a ráno sem se probudil kdesi uprostred neznamyho zasněženyho sidliště s vyhledem na fabriku Zetoru, kde sem nikdy pred tim nebyl, a kde nic nedavalo smysl a netušil jsem kam jit abych se dostal domašov, nastesti nakonec mě z kvartyru pustil jeji ode me pet let mladši syn se škodolibym usmevem a jako vzpominka na tenhle traumatizujici zažitek mě zustala v tlamě na patře takova stejna mazlavá kundí pachuť velmi podobná příchuti co má právě Mila a tenkrat jsem uzavřel smlouvu sam se sebou a zapřisahl se, že od toho okamžiku, kdy sem šmatlal sněhem mezi panelákama a za krk me vanul ledovej luft od Slavkova, už budu žrat jen a pouze Kofilu