ŽÁDNEJ HONGKONG

Od dob komárů, kdy si jezdily koc zamrdat nejdál tak do Jugoslávie se toho hodně změnilo pač toulavou piču už dneska žádnej ostnatej drát doma nedrží což je moc dobře pač naše koc sou dneska mnohem dál než generace kurev před nima, sice diky tomu třeba marně naháníš piču půl roku na rande pač ta je imrver kdesi v luftě a tobě nezbývá než sledovat jak ta mrcha akorát solí na fejs fotky naolejovanejch kejt na Bali, nebo jak sbalila plešatyho opeřenyho hejla co ji komplet prolepuje víkend v New Yorku, další tejden už ale zase šteklama dvacet čísel motá palice oslomilům v Istanbulu, ale díky tomu je z nenápadné mlčenlivé muňky po pár jařinách sebevědomá, zkušená koc kerou když si narazíš tak nemusíš mit strach že ti bude v paluši dělat ostudu a prdět nahlas nebo si s tlamou rozglabenou až do kuchyně lagrovat sirkou zbytky gultru zpoza rejčů jak když pozveš na chalku nějakou svoloč co v životě nevytahla prdel z panclu na Vinohradech, na druhou stranu je dost zarážející, že takhle zběhlá koc, kerá vi co to je bujabéza, jak se žere humr, nebo mandarínsky řekne prasklej primerák a mrdala na pěti světadílech s cabanama všech barev, přesto žije v naivní představě že jakmile nasadí čuňu na šulina jak na klarinet a začne hulit hůlku tak to jako stačí a v tu ranu ho automaticky může přestat přihoňovat pazourou, na což logicky reaguješ podrážděně pač snad každej ví že průměrněj pětatřicetiletej klacek s podlomenym zdravim vyžaduje aby ho koc nejen tvrdě sála na max, ale hlavně ho nepřestávala po celou dobu kuřby držet pevně zmačnutyho jak když chceš z tuby vymačknout posledni zbytek indulony a fest nasliněnyho ho tvrdě a v pravidelnym rychlym tempu zhrnovala nahoru dolu od žaluda po kořen, a ne že ti ho ta hvězda bude jenom uplně suchyho jaksi štítivě přidržovat třema prstama jak hůlky na suši a opatrně ti ho s našpulenou čuňou srkat jak ústřicu, dyť kurva nejsme na rybím trhu v Hongkongu, ale za toi-toikou ve Slatině na hodech