VÝVOJ PIČE

Když člověk stoji ve frontě u Vepřeka nebo u Buble, kde borci dělaji párky poctivě tak jak za první republiky ne z masokostni moučky jak je dneska zvykem, takže se z nich tahne fantastickej živočišnej odér vepřove flaxy jak dřív, nemůže si bohužel automaticky nevzpomenout na krasny devadesaty leta, kdy se ještě kromě poctivé uzeniny dal v Brně bez problémů sehnat taky poctivej nešizenej šlic, takže když sis na Favále zahákl nalitou spolužačku prstama za poutko u džanku a odtáhls sis ju do první kosodřeviny před Velodromem, vytáhla na tebe: horkou masitou mokvající chlupatou přirozeně prochcanou piču, což byla kombinace která se ti tenkrát coby začínajícímu amatérovi možná zdála trochu moc intenzivni až mírně eklhaft, ale co bys dneska, v době přešlechtěnych, prefabrikovanych, dokonalych, pH neutrálních kund dals za to, že padneš čuňou do zdravě zajeté mladé piče a ovane tě podobně autentickej dunc jak tenkrát, když tě ráno budili měšťáci po tym co sis ustlal na Milady Horákové na kanále, akorat misto křídla z rozmšelcovanho holuba u pangejtu tě do nosu příjemně šimrá zpocenej černej chomáč