VÍTĚZOSLAVNĚ

Říká se že nikdo neni dokonalej, ale dneska v 0:34 střeoevropskyho času sem byl hodně blizko, když sem po třech týdnech, 368 smskách, 20 hodinách přemlouvání na skypu a 10 vodkách konečně vitězoslavně poklepal čurákem na jedny nadherny, rovny, souměrně rostly a jak kremeny u potoka od slunička do bela vyšisovany řezáky jedne na první pohled velmi nedostupné top samice, kerá když se nadělovalo štylo tak pravděpodobně stala s tou Kůrkovou a těmahle šišlavejma kurvama v první lajně, takže když si ju konecne dotahnes domašov a rozbalis si ju tak nehrozí žádný nepřijemny překvapeni v podobě nešťastně slitych kotníků, nepěkně rozblemclych prsních dvorců do velikosti podtácku starobrno ani takovy to černy opičí chmíří na zadech tesne nad prdelou, zkrátka ani jedno jediný zaváhání matky prirody, prostě monumentalní exemplář samice člověka, kerymu bych snad aji odpustil kdyby jak piča venčila fretku na obojku, prostě nebylo daleko od toho abych se poprvé v lajfu zamiloval, kdyby se ovšem krasavice hned po mym vycákání tim svym krasnym nevinnym hlasem nerozmektala, že je teda zadaná, což by mě samo o sobě absolutně nevadilo pokuď bych jejiho staryho znal aspoň od vidění, nebo to byl v ideálním případě třeba můj bratranec aspoň přes druhý koleno jako třeba můj milovanej Albi, ale takhle je mě popravdě docela žinantní si na dálku zprostředkovaně přes stejnou piču, i když teda perfektně tvarovanou, vzájemně olizovat čuráky s úplně cizím, anonymním pasrem