VÁNOCE S OPICOU

Advent je bohužel náročný obdobi, kde tak nějak častěji hrozi že budeš muset vyvenčit starou někam mezi lidi nebo ju nedejbože dokonce přivest ukazat domašov a představit fotrovi s máti, z čehož má většina borců odjakživa logicky hrůzu pač každej ví, že sice můžeš dostat koc z panclu z Komárova, ale móresy komárovskýho panclu z ní bohužel nedostaneš, takže to většinou dopadne tak, že dotahneš k vašim k štědrovečerni tabuli jakysi vyžily nahrbeny cosi s vykerovanym rozpitym andělem na rameni a jak kdyby nestačilo že si dáma na slavnostni štědrovečerni posezeni s budouci tchyňou a tchánem vzala růžový kozále z padesátiprocentí imitace koženky se šteklama dvacet čísel a k tomu doplnila elegantni večerni outfit vyšisovanou lacinou sukňou dva centimetry pod piču pač odsud vali samozřejmě rovnou namrdat se s ostatníma štětkama do cirkusu jménem Tabe, tak u polivky zjistiš, že koc drži slavnostni příbor jak když se orantgutan drápe větvou v prdeli, lžicu má chňaplou uprostřed jak sekyru a prsty jaksi divně křečovitě zkourceny kolem, takže v momentu kdy matka odejde do špajzu pro salát ji nenapadně hlásíš kotě, chápu že seš ze strupske rodiny a budem spolu akorát dokavaď mě konečně nedaš zařachat do řitě, ale aji tak byť prosimtě té lásky a chyť si to kurva jak člověk pěkně za konec a zvrchu, abys měla konec přiboru schovanej v dlani, to je zajimavy že čuráka umiš chytnout uplně bezchybně, ale přibor držíš jak mourek lopatu, dyť si ta moje neboha máti bude myslet, že sem si zas narazil dalši pometlo, co ještě v pětadvaceti žere akorat syrový čuráky rukama