VALENTÝN NA MAŠLU

Vždycky na Valentýna lapnu depresu ze su poslední honimir v partě kerej ještě nemá nasekany šrople, takže v zachvatu paniky vylosuju první pindu z mrdaciho katalogu že ju večer vytahnu do Špalku a necham si aspoň na uklidneni přečadit bedlu v kině, dokonce dám mici milostivě napit koly když si sviňa lakomá nekoupila svoju a jak slyším, že to ta běhna zkušeně vysrkne na jeden zatah tak si spokojeně v duchu řikam že z tohodle rande by mohlo byt něco serioznějšího pač koc má v tlamě evidentně podtlak jak v hadici od vysavača, ale když mě mici o pár vteřin později vrátí prázdnej kelímek s brčkem rozžvejkanym doplacata jak když na dálnici kamion rozšmelcuje petflašku tak je mě bohuzel okamžitě jasny, ze ani z tohodle nadějnyho randicka plnohodnotnej pohodovej vztah nevykvete, pač pokud koc neni schopná vysát dvě deci aniž by u toho začala hryzat jak hladovej rotvajler papuču v předsíni, tak přece nejsu sebevrah abych jí dal žužlat vlastního cabana a nechal si ho dobrovolně ostryma kelcnama zmordovat jak když štika zmasakruje potěr v rybníku, to sem mohl ušetřit tři kola za lupeně do kina, vlezt si v klidesu doma nahej na linku, strčit si čuráka do dřezu a nechat si ho vysoustružit v drtiču na odpad