TUCET HOLUBŮ

Vždycky když si stara dotahne přes noc nejakou kamosku, co po rozchodu akorát žere nutelu a v zoufalstvi leži s mastnejma harizonama čtyřiadvacet hodin v betli a akorát přepíná mezi Ulicou, pórkem a Game of thrones, tak si rovnou ustelu na gauču v obyvaku, kerej mame hned vedle cimry pro hosty a sotva se vsade zhasne a je v kvartyru hrobovej klid tak pomaloučku potichoučku vyrazim do akce, privrenejma dverama tlumene na tu nešťastnou kurvu syknu a skvirou mezi futrama strčim cabana k ní do cimry, aby když by nahodou v kuchyni vrzl kohoutek, stihl rychle nacupitat po špičkach jak volavka zpatky na gauč než se stara zavodni a dojde zkontrolovat, jesiva spořadane tavim na svym tymplu s cabanem srulovanym v pyžamu, načež opet vyčkam, až ta stará můra začne zase pravidelne oddechovat a navštěva se přisaje z druhé strany kundou na futra, bohužel ale stara neni to jediny zkrzeva co musim byt velmi ostrazitej, pač pro návštěvy máme akorát takovej malinkej kamrlik metr krát dva metry, takže musim přirážet hodně opatrně abych koc nedejbože nevypinknul čurakem z okna a ona pak nemusela zespoda zvonit na celej barák nebo nedejboze nespadla jak pytel hoven rovnou na palicu a ráno ju tam studenou neobkreslovaly švestky křídou, bohužel mám holt cara dlouhýho jak bidlo na dvanáct holubu a to ten poslední už jen tak tak balancuje na jedné čapě