TEPLO DOMOVA

Sou dny, kdy nekonecnej proud hoven a vysirani od stare utne az prasknuti dverma, že z toho sousedovi o dva štoky niž u bedny zadrnči sanica, v ten moment se krom absolutniho ticha dostavuje pocit uvolneni, svobody a hrdosti, že su ještě ten pasr, co ze sebe nenecha delat upnou picu takže logicky naberu smer palusa kde me už po deseti minutach mňaučkem zabrni rypak a prestanu cejtit rejce, kdyz se ale po vikendu po strop vykurvenej kdy pres sebe stekalo dvacent do morku kosti nafrkanejch pasrů vracim nejistym krokem domašov, trepu se jak drahej pes a su rad, ze zapluju do betle kde je akorat zkrotlá stara ktera me tentokrat vyjimecne nesere a ve chvili kdy nekde tam vzadu v palici ještě citim brneni z doznivajiciho brusu a Tiborovyho nepricetnyho smichu, takze si pro sebe zkonstatuju, že na duchod se bude hodit pac v sedesati me asi těžko boys z party budou chodit čadit bedlu natož aby me Feclej Pat došmatlal vyprat zesrany trenažery a doblity pedy