SVALOVÁ PAMĚŤ

Jednou si to takle šmatlem s kamošem dolu po čáře a najednou kolem nás proklape top kurvisko na šteklách, prdel jak koblihu akorát zmáčknout a narvat si to celý do tlamy a kamoš se najednou lapne za hercnu a začne sebou cukat jak kdyby měl íčko, řikam co blbneš kurva, ty ses zas ráno překopal mňaučkem?! a von že hovno, ale že ta koc je bejvalka ze které je furt slabingr na hercnu, to víš, svalová paměť a že je furt chycenej a tyhle ty hovna, a v tu rano mě docvaklo proč mě z ničeho nic začne zuřivě škubat v čurákovi, když u nás v samošce zavětřim upocenou vedoucí zeleniny, co sem kdysi dročíval vzadu na paletách, caban je holt sval stejně jako jazyk, kterej mě zas pokaždé začne nekontrolovaně vyjíždět z tlamy tam a zpátky jak kdybych byl našitej vždycky, když na ulici zahlídnu jistou povědomou špinu, kerou jsem jak si matně vzpomínám jednou ráno lízal na zastávce, stejně tak se touhle svalovou pamětí konečně vysvětluje proč když potkam ve vytahu sousedku, kerá když mě zmerčí tak se ji zkřiví fejs jak kdyby ju někdo bodl čurem na ledvinu, a i když se před svym starym snaží nedat nic najevo, mě je moc dobře jasný kde ju bolí, pač řitní svěrač je taky sval