ŠTĚNĚ ZE ČTVRTI

Jednou jsem hrál na Monte Bů s pasrama kulečník a v rohu seděl takovej starej blázen, komplet vylitej štamgast, tak pětašedesát, co měl v Žabinách zelinářství a takovou obstojnou čtyřicítku cigošku za družku, sedávali tam spolu celý odpoledne a lili rumy, pak se vždycky dohádali, pasr dostal facky, pak se pár rumama usmířili a tak furt dokola, no a jednou tam tenhle zelinář seděl i se svoji dcerou což byla taková dvacetiletá štětka z Caribicu, zmalovaná, sprostá ovšem velmi hodně mrdatelná coura, čuměla na nás jak hrajem kulečník a pak přišla jestli si může zahrát s náma, říkám jasně, vo co hrajem a vona prej že o pusu, říkám okej, za pět minut vítězím, říkám kotě dávej pusu, hned z jedničky mě tam zajela jazykem, tak si říkám okej, tohle je na dobré cestě, dáváme dalších asi pět her a stejnej počet tequil a při poslední výhře už mě nenápadně tahala za péro a prej, že má být hned za rohem na Havlíčkove, říkám si hmm, zelinář si bydlí v Masaryčce ve vile, okej, takže jsme si vzali dvě lahve Bohemia sektu a jdem k ní, v kvartýru mě dotahla do cimry kde nebylo lautr nic jenom dvě betle jak v dětským pokojíčku, říkám si kurva to musím srazit ty betle jinak si nezadročíme a začnu tu jednu betlu tlačit jako ode zdi směrem doprostřed cimry načež do něčeho šlápnu a sakra, děda měl nejspíš od války schovaný pod betlou nějaký drahý obrazy, dva na sobě a já je prošlápl uprostřed, defakto jsem si je vobul jak nazouváky u zubaře, nenápadně jsem si to výtvarný umění zase vyzul a šli jsme šukat, což nebylo nic co by stálo za delší zmínku načež usnu a za půl hodiny, tak ve dvě ráno se rozvalí dveře a v nich stojí seschlej plesnivej dědek jak ze Studny, tak 130 let a řve na mě "No nazdar Marceli, to je dost že se ukážeš, jak jde škola?" říkám si v duchu vo co tady kurva jde, načež koc otevře jedno voko a říká, hele, ser na něj von je senilní, Marcel je můj starej, tak dělej že seš von ať to pak nenabonzuje, říkám ok a dědkovi říkám ať si jde v klidu lehnout, že mám všechny zápočty v klidu, dědek cosi furt mele o VUT, říkám mu ať už jde do prdele a spím dál, za pár hodin už je venku zoncna a já v polospánku najednou cítím že mi zelinářova dcera pěkně pomalu líže koule, a dělá to fakt fantasticky, ležím si tam rozvalenej a spokojeně si mručím až do doby než po pěti minutách slyším štěkání, votevřu augle a zjistím že koc leží vedle mě a chrápe, v hrůze se podívám dolů a vidím nějakýho posranýho pekinéze nebo nějakou podobnou zakrslou psí rasu jak mě to dělá hezký, dopiče, toto fakt ne, co je toto za zkurvenou famílii, to je jak z hororu, nicméně ho ještě chvíli nechám lízat, pak ho zkopnu zbetle a jdu se vychcat, přičemž horor pokračuje, na retychu na hromadě leží třeba 10 durch prochcanejch dědkovejch pyžam, hromada flanelu a chcanek prostě, smrad jak v šalině na Mendlu v létě, říkám si na toto seru, vychčiju se do umyvadla, jenže tahle rodina neměla koupelnu, takže se jdu vychcat do dřezu v kuchyni, ale to jsem neměl dělat, jak otevřu dveře, jebne mě přes rypák neskutečnej štyngec, řikam si vy kurvy vy jste snad zabili a uvařili bábu, mrknu dovnitř, komplet plesnivá kuchyň, všude kastrůlky a v nich zhnilý zbytky žrádla, kosti, kůže a já nevim co, výjev jak z Hory mají oči, bordel, hnus a smrad, nic jinýho, to už bylo i na mě moc, obrátí se mě komplet kufr a málem se tam komplet zebliju, ale nakonec to polknu a vychčiju se normálně na chodbě do rohu vedle botníku, což bylo jediný čistý místo v tom kvartýru a pakuju se do piče, když si voblíkám hózny, ta coura zelinářská zmerčila ty prošláplý obrazy a začala ječet, že to si zaplatím, říkám jí ty pizdo, nemáte to mít strčený pod betlou, stejně je to nějaká mazanice vod neznámýho kokota tak jdi doprdele, odcházím ale vona zpunktuje toho plesnivýho dědka, kterej zrovna cosi rýpal v předzahrádce, ječí na něj, že jsem mu rozšlapal obrazy a ať mě chytne, takže ten se teď po mě sápe motykou a vřeští To jsou plátna od Zavadila nevyčíslitelné hodnoty, to si zaplatíš Marceli! ale já už jsem v brance, směju se a říkám mu ty prase jedno, za A nejsem žádnej Marcel, za B tvoje vnučka je šlapka, co jsem ji vyhrál na Monte v kulečníku a za C, nachcal jsem ti do bot, načež dědek vyvalí voči, pustí motyku, votočí se k té nebohé couře, zařve na ní "Ty kurvo jedna!" vrazí jí strašný dělo, ta začne brečet ale to já už běžím z kopce, směju se nahlas, naskakuju do šaliny a celou cestu do štatlu přemýšlím o tom, že i lidi v nejvíc nóbl čtvrti ve štatlu jsou neskutečný prasata, ale hlavně o tom, že pekinéz je velmi, ale skutečně velmi talentovaný zvíře a kolik by tak asi stálo štěnátko?