STAY TRUE TO THE OLTEC

Je pravda, že už sme pasři v letech, většina po třicítce, hodně chlastu, mrdu a fetu za sebou, někdo z party kupodivu dokonce šropla doma nebo dva, ovšem neznamená to, že bysme se teď najednou měli začít chovat jak zodpovědní fotři, jak říká matka, dostat rozum a mít trošku té sebekázně, čímž asi myslí hlavně se přestat furt tahat s děvkama a kamošama po palušách a míň lejt, ono to prostě nende, zaprvé by to byla přetvářka, zadruhé jak víme dlouhej půst bez chlastu a party končí násobně větším průserem v podobě strašidelnýho námrdu, a zatřetí a to je ta nejdůležitější věc, nikdo od nás nečeká žádný zázraky a všici věděj co jsme zač, takže nás nemůžou starý citově vydírat a jinak s nama vyjebávat, diky tomu se nám nemůže stát to, co celé řadě naivních koc, co chodí se svým starým od střední, stráví spolu krásný leta na vejšce jednoho krásnýho dne přijde dom a nachytá toho nebohýho pasra jak honí ptáka v obýváku u pórku, ve kterým šukaj lidi a koně, zatímco tchyně s děckama v kuchyni peče cukroví, je z toho celá špatná a vyděšená, že je snad uchyl či co, tohle nevěděla a nečekala, prostě ti dva intelektuálové si za ty leta pozapomněli říct zásadní věci, takže následuje týden tiché domácnosti a pak žádost o rozvod nebo borec, co má druhou koc v životě, s tou první jenom prstování na gymplu, tu druhou si teď zamilovanej jak piča bere, sou spolu půl roku, v práci mu kolegové zaplatí dvě mladý štětky v bincárně, nebohej pasr objeví svět a zjistí co si vzal vlastně za línou pizdu, která neumí ani pořádně potahat ptáka, pasr je z toho celej rozhozenej, zamiloval se do coury, do dvou metrů rozvod a takhle bysme mohli pokračovat, protože podobnejch osudů sou plný Bohunice, my si zásadně na nic nehrajem, starejm, kerý s nama z nějakýho zahadnyho duvodu vydržely, sme ze startu na rovinu slíbili pouze několik zakladnich věcí a ty poctivě leta dodržujeme, například si mužou byt 100% a bez výjimky jisty, že se v pátek doma určitě nezdržíme a v sobotu, když nás v deset ráno vrátíme domašov z trasy Mande - Peto - Tabe - Galoška rozšalovaní jak Varšava, je budeme několik hodin nekompromisně D.R.O.Č.I.T. podle stejnejch pravidel jako v karate, prostě do první krve, našich top 5 věci v životě je prostě pivo, parta, pedro, pukec a pich, přes to vlak nejede a podle toho bude rodinnej lajf navždy vypadat, nechodíme na trapný sedánky u jejich kámošek s jejich debilníma pasrama, když už je to teda nevyhnutelný tak se hned zkraje spravíme férovou brázdou na retychu a uděláme nějakou drobnou nepřístojnost typu vyblití se na novej tepich, hrabání na prdel nejlepší kamošce od staré nebo profackování souseda co si přijde stěžovat na hluk, tak aby byl na rok zase od podobnejch nápadů pokoj, vztah je potřeba neustále posunovat dál aby neustrnul na mrtvým bodě, takhle se rodí partnerský krize, takže když dva dny po sobě přijdeme nachcaní v pět ráno a ony zaprndaj jen půl slova, tak další dva dny přijdeme nachcaní v šest, naše koc za ty leta už moc dobře ví, že honitba, kuřba, prstovačka nebo zechcání koc není nevěra a že když deš do bincárny tak se to počítá jen jako malá nevěra, taky ví, že nám za žádnejch okolností nemaj lézt do telefonu, protože smsky s různejma koc na téma lízání prdele plus nějaký mmsky a fotky vagin rodinné pohodě nikterak nepřidaj, peněženka je taky tabu, tak nějak tuší že by tam našly jen gumy, psaníčka a stvrzenku na výběr 5000 Kč z bankomatu hned vedle nejprofláklejší bincárny v centru, taky ví, že rodinné pohodě neprospěje dělat aféru z každé drobnosti jako je třeba pochcání se do betlexu po parádním pátečním hrozivým lití s klucima nebo promrdání dvou splátek hypotéky na ruletě během půl hodiny, prostě musí platit stokrát omletý heslo, který zná vycvičená koc nazpaměť – kotě, mám tě rád, ale kluky z party znám holt dýl, to musíš pochopit a respektovat, bohužel, co se v poslední době stává, některý koc v partě se na tenhle lajfstajl adoptovaly natolik, že začínaj přebírat iniciativu, sedí imrvére v paluši, balí jointy, tahaj do betle další koc a dročí jak smyslů zbavený, což je sice trochu voser, ale zase na ně můžem být poprvé v lajfu za něco hrdí a navíc to potvrzuje jistou věc, kterou říkáme už dávno - životnímu tempu Oltecu nemá smysl vzdorovat