SILVESTR ANEB HON NA ČARODĚJNICE

Jít na Silvestra na max je klíčová vlastnost, kerá odlišuje zrno od plev, to říkal už můj fotr a já podle tohodle cennýho moudra žiju a takhle vychovám svý děti, takže nesnesu, když sednu s kamikem naposled v járu do paluše a začnem dělat piva a sotva se rozehřeju, pasr hází levou, prej uff, džery, ja su ty dvandy uplne plnej a stará ufachčila chlebíčky a teď psala, že Horníček už nakládá, takže prej pomalu zabrečí a povalí dom, na takovou zradu neznám jinou reakci než začit nepříčetně jebat kryglem do stolu jak malý děcko, až se celá knajpa vyplašeně votáčí, ať tě ani nenapadne ty kriple, pojď leeeeejt a i když tenhle (v té chvíli už bejvalej) kamoš přesto hodí kramle, nezdekuju si prdel domašov, vyvalit se na gauč, honit u Menšíka umí každej, já ale nejsem žadnej lůzr, takže tam sedim celej rudej na truc až do zavíračky sám a nasraně trestám dvandy ve strašným tempu jak kdyby za to mohly, sedím sólo, semklý rty, zatlý pěsti, čumim do propálenýho ubrusu a tvrdě dělám piva, posranou půlnoc a Novej rok oslavím tím, že si ve všeobecným bordelu a veselí s přizvedlou pulkou prdele akorát pětkrát nahlas useru do lavice, aby to rezonovalo na celej lokál, načež když mě chce pingl, kerej si neváží platícího hosta vylifrovat panč knajpa je machlbery, neví že je milimetr od toho, abych mu v afektu vysypal játra pod tejbl a naporcoval ho jak pašíka, seberu se teda protože nepřátelská obsluha v paluši zabiji náladu, dotančim naproti do liduprázdnýho nonstopu s duncem kyselice z flekatyho tepichu od pravidelnyho bliti, už od mříže řvu na koc ať ufachči kýbl s pocitem, že v tomhle podniku by měli byt na rozvernější klientelu zvyklí, dřiv než koc stihne zamachlovat v poslední sekundě vrazim čapu do futer, zaberu seslu přímo naproti pípě a beze slova pokračuju v trestání dvandy dokud nehodim čelo, koc drzá jak opica se opováží mě za pět minut budit, prej esiva bych se z toho nechtěl jit dom vychrapat, ale v tu ranu už jenom sípe pizda, pač ju casnuju za žrádlo a z milimetru ji slabikuju do ksichtu písk-ni-kur-va-jed-nič-ku nebo ti to tady rozšaluju ty jepice, koc je v panice, v mym výrazu zmerčí odhodlanost jakou viděla jen u pasrů s vytetovanou slzou pod okem a v Jundrově v oboře u nadrženejch muflonů, na tohle neni u obyčejnejch zpikovanejch gamblerů zvyklá, takže mě napůl v hrůze a zároveň se sekretem zničeho nic zmáčenejma legínama jak se jí najednou rozhučí v cajku, protože takhle s ní nezacasnoval ani starej tenkrát, když ji odchytl na na pátym za stankem s dvouma cabanama v tlamě, posune hrnek a rozhodí mě talíř na dvacky kerý komplet najebu do bedny načež mě koc začne utěšovat, že to neva že love nejsou na světě všecko, což si vyložím jako jasnou výzvu k drogbě, protahnu si ju přes pípu jak uhořa po splavem, následuje ostřejší prstění čtyřma na kastlech až to mlaská až ke kulečníku, koc ale nechce na směně dročit prej až zítra večer, starej dělá u městské a zítra bude celej den vodtahovat káry, takže si na koc beru číslo, pučuju si nenápadně dva litry z kasy a beru obratem tágo do bincáku pač mě v klacku pípe alarm a palice mě začíná silně cukat do strany, na posledni chvilu s vyceněnejma rejčama vydavajíc pralesní zvuk lomcuju mřížou, je 4:30 takže mě krkovica pustí akorát na pár minut na poslední bídu s prošlým datem spotřeby před třiceti járama, nevadi, velikost vagíny srovnám zvonem na retych a o dvacet minut pozděj už spokojená potácečka směr rozjezd, ve kterym mě namelírovaný prodavačky, co otrávený vali dělat novoroční inventuru do Alberta, tzn. počítat kolik malý cikory za rok šlukly polomáčenejch, tyhle pologramotný muňky mě znechuceně vočima šacujou jak su zle pocasnovanej, připomína mě to hon na čarodejnice, lidi sou dneska hysteričti a dokážou člověka v sekundě odsoudit na základě nějakýho pokřivenýho prvního dojmu, třeba jako lidi od nás z baráku, kteří třeba jinak dycky slušnýho souseda ze čtvrtýho štoku co vždycky nahlas zdravil a vzorně odmetal sníh z chodníku, odsoudili jako nějakýho uchyla jenom z toho důvodu, že loni neměl takový štěstí jak dneska já, když si na Silvestra odskočil od rodiny na pár piveček a nestihl se vycákat ve štaci, pač o pár minut prosral machlberry v bincáku a místo červenýho světýlka v okýnku našel už jen zaryglovanou studenou mříž s nápisem dnes dodročíno, takže ho 1. ledna ráno sousedi podle hlasitýho hekání z mobilu, ve kterým měl pro lepší tuhost prutu v té kose puštěnou oblíbenou scénu jak feclej, dvoumetrovej opičák chčije na dvacet japonek, při venčení čokla vystopovali do keřa, kde tohodle nenápadnýho úředníka našli zmrzlýho s čapama za krkem a jazykem přimrznutým k péru