SEDMILHÁŘ

V každé partě a ne jinak v té naší se najde vlastníma historkama vyprofilovanej vůdce, kterej si respekt v partě poctivě vyřval v hospodě u stolu, životem protřelej lumen co má na všechno názor a dokáže ho pět hodin v kuse kdákat na celou palušu, takovej ten šašek, cvičená opica kterou si parta vydržuje pivama pro pobavení, prvních pár piv se tenhlej brněnskej Andersen rozehřívá chlubením jak furt rajzuje po světě, v létě na surfy do Maroka, pak se potápět na Kanáry a v zimě min. 5x pojezdy v Alpách, šulini, sype ze sebe bezostyšně i když všichni vidí, že má figuru jak Krytinář a na lyžích jezdí asi jak když pošleš hrbatyho ze schodů, přesto po třetim hrnku začne poskakovat kolem baru, hystericky máchat rukama v luftě a vykřikovat: vy piče, chodim teď boxovat s ukrajincama takže když du večer lejt do štace, je to dycky fiftyfifty, že někomu vysypu rejče nebo ho rovnou pošlu smrdět”, mektá tenhle pikem vychrtlej bijec, Kličko z Kéniku co je jen o tři čisla vyšši než popelnica, sportovec po fotrovi, jak dávaj v kisně atletiku tak začne hystericky ječet, že jeho fotr byl v repre za kraj ve sprintu na 400 metrů, i když štamgasti dobře ví, že fotr celej lajf sprintuje akorát jednou měsíčně z Křenky na Mendl, fest prolit pelikána a zbytkem podpory prokrmit maty, to ale neni dobrý zmiňovat, jinak náš Prášil začne brečet, že celá família byli disidenti a jak za bolševika málem neměli co žrat, ale všichni u tejblu ví že důvodem jejich nevalne životni úrovně bylo nezřízeny každodenní lití škopků a tvrdýho, přestože hrnec stál 2.30 Kčs a máti si přividělávala dabováním rakouskýho pórku, ale to je všechno pryč, mladej se vypracoval, takže teď může v paluši před vylitejma gamblerama machrovat kontaktama na nejvyššich mistech, to je samý nic není problém, považuj to za vyřízený džery, slibuje pořešení problémů s exekutorem a rovnou kasiruje rundu Fernetu jako zálohu tahle nula, kerá zvládne obstarat akorát dvakrát denně hoňku bedle s čelem vopřenym o zeď u umyvadla v příručním skladu, ale přesto neváhá poodrkýt zákulisí tvrdýho byznysu: “jak rozjedeš podnikani ve velkym tak se s tebou neserou, párkrát sem mohl byt mrtvej, jednou to smrdělo hodně”, kdáká na celej kvelb tenhle nedostudovanej cukrář z Charbulky s prestižním titulem DiS. na vizitce, čimž asi mysli kauzu jak při vyklízečce sklepa šlápl na rezavej hřebík, to mu ovšem nebrání mít ještě mnohem ambicioznější plány a třikrát za večer je celýmu osazenstvu paluše hlasitě zopakovat, ”do čtyřiceti bych chtěl mít statek 20 hektarů minimálně, Hummera na pole, Jaguára do štace, stádo argentinskejch bejků na stejky, rybnik s japonskejma kaprama, chodit budu jenom v kamizole spíchlé ve Vidni na míru a celej den střílet muflony, normálně to budu kropit dávkama rovnou z toho hummera”, jede svou tenhle pětatřicetiletej skejťák s kšiltovkou nakřivo a v teplákách s flekama od semene, v klidesu dosrkne dvanáctý pivečko a už se pomalu loučí: “Borci, zabrečte to, nechal jsem si kartu doma,” hlásí sebevědomě tenhle pučmidrát, kerýho v montérkách tuty nepotkáš a o kterým všichni ví že už třetí rok s vypětím všech sil splácí vysavač za dva litry, parta se na tohodle kašpara ovšem kdykoliv ráda složí, dokud se totiž motá kolem, veškerá pozornost paluše je upřená na něj a kluci si můžou po celym dni konečně trochu odfrknout od staré, matky a demetního šéfa, celej lokál drží hubu a jenom kroutí palicema nad fantasmagorickýma srancema tohodle šaška a boys tak mají aspoň prostor se nenápadně vytratit na retych nasypat si rypák omitkou nebo jen tak relaxovat mnutím si nalitýho neholenýho rancu, projebat trojku na matu za závěsem, oloupat si strup z paty, rozvalit nepozorovaně mordu na celej lokál a vydročit si párátkem bordel za rejčama, šťárat se propiskou v uchu nebo si jen tak pomalu projíždět prstem blatíčko mezi prstama na čapě, zkrátka udělat si příjemnou chvilku jenom pro sebe a dohnat věci na který nebyl přes den čas, stejně jak když si dnešní vytížený koc v polední pauze odskočí zamrdat se sousedem nebo si nechat vybělit prdel chlórem