PO FANOVI

Ne že by mě nejak extra vadilo, kdyz si kolega z práce uděla chvilku pro sebe a otoči se na retychu komplet naruby, ale ja se pak nemuzu v klidu prohonit pač tam je vsade se mnou nalezlej ten jeho tvrdej preslazenej dunc jak tam hodinu sedel nad novinama a nechal pod sebou tu hromadu smrdět, ani tak neřešim, z čeho to ten chudák proboha má, jesi snad na večeřu žere hadry na nadobi, spis me na tym celym trochu vadi, když už se těšim jak se unavenej z hokny domasov vykysnu s lahvovym u bedny, ale sotva zmacku čudl u vytahu a kabina začne tlačit luft nahoru do pater a stare ve dveřach přimo do rypaku tak misto mirumilovnyho tlumenyho huceni vytahu se barakem nese z patyho štoku hysterickej ryk “tys zas honil po Fanovi, žejo, ty prase?!”