OSUDOVY OKAMŽIKY

V Rovnosti včera psali, že si každej z naši generace pamatuje co přesně dělal v den když se Diana rozšalovala v karizoně a pak když přesně před 16 jařinama klerikáni sundali v Ameru ty dvojčata, pač po těhle dvou tragediach se prej jakoby na celym světě zastavil čas, lidi přestali klepat a akorat teden smrděli u bedny a truchlili, a musim teda řict že v Rovnosti měli po dlouhe době recht pač je fakt, že si naprosto přesně pamatuju co sem v tyhle osudovy dny dělal, stejně jako každej jinej tragickej den mezi těmahle osudovyma jarama 1997 a 2001: ležel sem od rana do večera bez nálady zkroucenej na gauču, smutně cákal do matrace a truchlil nad nulovym přísunem dlouhodobě nedostatkovyho artiklu jménem kunda