OSAMĚLEJ VLK

Dycky kdyz se v pátek odpoledne zasekanej v hokně nebo v karizoně na Kolišti ve štau a borci co neklepou nebo jim krzeva lití lapli noty už dávno smrdí od šesti v teple paluše, tak zoufale co deset minut volam borcům aby mě něco neuteklo a furt se dokola vyptavam borci jak na tym ste, kdo je nejvic namrdanej a ktera piča nejmiň a ubezpečuju je že nejpozději o pul desáté tam su a vlítnem rovnou na retych na hodinu geometrie, těmahle telefonátama jednak udržuju nejvíc nasolený borce při vědomí ale hlavně sebe v jakžtakž náladě abych nepropadl depresi ze zbytečně ztracenyho času u pivečka se svyma milovanyma klucima, takže když při pátým hovoru slyšim už jen jednoho kamika jak se slabym, dušnym hlasem z deseti nasycenych škopku snaži přeřvat nesmyslny blekotání borců v dezolátním stavu a smutně mě sděluje že bohužel proběhly rychly decáky vodnika a do deseti budou všichni zichr studeni na stole, tak se mě z tehle zrady bejvalejch kamošů skřiví fejs bolesťou a začinám věřit temu, že vždycky když někde zahuči dodávka do davu tak to nemusi byt hned islámskej stát ani Al kajdá, ale že se fakt může jednat o docela normalniho borca, osamnělyho vlka, na kteryho se v patek vysrala komplit sajtna nebo mu na jeho nargle nejlepši kamik vyzobl hezčí kundu v bincáku, takže mu fakt už nezbylo nic jinyho než v zoufalstvi stočit volant do pěší zóny