NEDĚLNÍ ZABIJAČKA

Mám rád takovy ty idylicky nedelni poledne, kdy už je domašov všade naklizeny, vysaty, utřenej prach, stará spokojeně tancuje v zástěře kolem sporáku, prostě komplit šecko ready a fertig na oběd, ale ještě je trochu času, pač se čeká až na bůčku v troubě dojde kůža tak jak mám rád dokřupava, takže nikdo nikam nekvaltuje, tejbl je pochystanej, lahvače nachlazeny v lednici, a k absolutní, dokonalé nedělní pohodě zbývá už jenom hópnout do špajzu pro meruňkovej kompot, takže si ještě chvilu poležim na gauču, líně přepínám z formulí na F. L. Věka a pak se pomale zvednu a du do toho špajzu, no a jak tam vlezu tak tam ale z nějakýho důvodu místo kompotu z regálu automaticky vytahnu čuráka z tepláků a začnu si ho precizně nacvičenyma pohybama dlachnit a rychle vzpominat na poslední piču do které sem padl rypákem no a když naposled přehrnu kužu přes žaluda tak rychle šahnu do police pro utěrku abych nenacákal na lino nebo nedejbože do brambor, takže tam stojim jak pingl kerej se chystá na oslavě bachnout šáňo a v tu ranu veme stará z druhé strany za kliku, takže s leknutim bleskurychle zasunu pero zpet do teplaku a ona na mě začne zvýšeným hlasem mektat, co tam dělám, jesli su slepej a že meruňky jsou přece dole v přepravce pod okurkama a ať si laskavě pohnu že oběd je na stole a že mě to nebude dvakrát zehřivat, na což zakoktám nepřirozeně přiškrcenym hlasem, že už du, že sem tady akorát tou utěrkou chtěl trochu přepucovat starý zavařovačky, vysvětluju ji navenek s absolutně znuděnym, nezučastněnym vyrazem ve fejsu, i když mam tep 200, v palici mě hučí jak v papiňáku a na teplákách mezi čapama se mě potichu nápadně zvětšuje teplý mokrý kolco, jak když v Omicách o hodech nechají vykrvit pašika do lavoru