MRHÁNÍ ČASEM

Když koc v pětatřiceti najednou zjisti že už ju večer nenahání dvacet borců čurákama po diskotéce jak dřív, mužou starymu strhat šrajtoflu aby se daly někde na klinice za žok do jakžtakž mrdatelnyho stavu, to je samy pust love na bezbolestnou depilacu mili, pak na liposukcu zlato, každej pátek pusť trojku na kadeřnika brouku, do toho přebrousit pemzou podebrany paty na čapách, jednou měsíčně vybělit aršloch, přifecnout smutny zdechly dudy pač s temahle podhuštěnyma hvizdakama nehrozi, že by si v tomhle suchym svraštělym járku někdo chtěl dobrovolně zajezdit cabanem, proste narozdil od pasra, kerej bez nervu necha vysypat komplit hara nebo si max u kisny okouse pracky, sou koc furt v hysterii, jesiva nemaji piču moc vyhřezlou a nakřivo, přitom tyhle věci normalni kořeň na koc absolutně nesleduje, ten by spiš ocenil kdyby si koc rači nechala komplit vylagrovat rejče, pač nadránem v Tabe borci sotva hledaji strop vysolarkovanou ludru s naleštěnyma dudama sviticima na všechny strany ale místo zářivě bílýho usměvu je u koc spíš zaujme když má v tlamě černočernou tmu pač v šest ráno nikdo netouží po tym aby mu koc dřela čuráka sklovinou jak ukrajinec pripalenej kšir dratenkou ale radši pěkně jezdila po jahode nahoru dolu hebkejma ruzovejma dasněma, jak když mimino tahá sunar z butely a pak si klidně odešla zdechnout někam do té své solné jeskyně