MORÁLNÍ PRÁVO

Včera si v klidesu tavim na gauču a ve dvě ráno mě vzbudí stará kerá co došmatlala z firemního večírku a v předsíní krz dva litry natrávené frankovky zbourala botník, tak ju du zebrat ze země a vidim, že je celá ubulená a po fejsu má rozšudlanej mejkap jak když koc v porku žužle šest klacků zaráz, tak si k ni sednu a řikam co se děje mili, tys mě plakala, proč prosimtě, snad tě šef nevyrazil, tak de a ona začne řvat, že je piča a že si dala na večírku s kolegou pusu, teda spiš jenom takovyho malyho slintáka, že ho teda hned žduchla dopiče ale že musi přiznat že měla v tlamě cizi jazyk a že je jí to teď hrozně líto a jak to budeme řešit, načež ji řikam, ježišmarja v pohodě kotě, vždyť se nic nestalo, běž si prosimtě lehnot a na tuhle pičovinu zapomenem, copak budu vyšilovat kvuli jedné blbe puse, uklidnim ju a rychle odtahnu za čapy do betle, načež si pěkně zalezu pod duchnu a tetelim se blahem že teď mam moralni pravo se zítra hned po otviračce zabarikádovat v největši bincárně na okrese a opásanej primerákama s nabitym čurákem v rukách to prolezt od suterénu po střechu a komplit to vykropit jak pasr s akačkem Bataklan