MÁLO ŠTĚDREJ VEČER

Ta koc se ve přítmí sklepa na Flédě zdála v cojku, ale hned v předsíni domašov vyšlo najevo že má jaksi nepříjemně zploštělej ksicht, jak kdyby ji zamlada dávali přes noc glocnu do svěráku, takže augle měla písklý skoro jakoby na boku palice jak fišla krz což sem jí nemohl sem pořádně rozdat švihadla pěkně přes tlamu, pač ten úzkej rypák se vůbec nedal trefit a navíc sebou furt casnovala jak cejn na váze, takže i když sem ju měl pekně laplou za žábra tak mě to furt kapalo kamsi bokem, buď koc na ucho, na tepich nebo mě rovnou na botu, ale řikám si že si přece nenechám zkazit štědrej den krz jeden promarněnej špryc a dokapaný papuče a že tu leklinu aspoň pořádně vykostím, ale taky komplit marný, dyť jsem měl strach že když ten kapří fejs přišlápnu čapou k matraci trochu víc, tak mě ta mřenka na tym novym gauču vyvrhne jikry