LEZBY VZPOMINAJI

Uplně nejrači mam, když se rano zbudim po dvaceti škopkach s palicou naruby a vidim že na fejsbuku zase nějaka sebestředna mindža sdílí svoje stary vzpomínky, výročí a tyhlety hovna typu že už je to pět let co byly s kamoškama žvejkat italsky klobasy v Bibione, horši než toto je snad jen když se tvuj jinak docela soudnej kamik začne veřejně dojimat že ma s nějakym jinym teploušem vyroči 3 roky přátelství a sdili takovy to video s gramofonkem a fotkama jak se s tim druhym plešatym čurakem objimaji nekde na stadioně nebo si vzajemně nadšeně lajkujou že už je to dva járy co si spolu supr vyjeli na Prigl horalech, tohle by šlo pochopit leda kdyby se takhle veřejně dojímali kořeni co spolu prožili fakt něco silnyho, třeba jak promrdali za večer čtvrt mile v Boby na živagu, nebo jak se vzajemne utesovali v čekarně na kožnim po tym co po cestě na Balaton u dálnice společně třeli curakama v jedné nemyte mordě místního přičmoudlyho kurviska, to sou opravdovy osobni vzpominky u kterejch se dojme aji sebevic cynickej samec, ale ne že je zas nějaká sebestředná matka celá naruby z toho jak ten čas vali, pač ten jejich tlustej šropl dneska sfoukne pět svíček na dortíku, dyť všichni kolem vi že je to zároveň pátý vyroči toho cos sfoukla bez gumy tři kořeně na plese, takže pokud na to chceš mermomocí vzpomínat, tak až zas bude mit ta vaša princeznička ve školce maškarni, může jít místo Arabely třeba za kukačku