KUNA Z KŠÍROVÉ

Nikdy nezapomenu na ten moment, když jsem před pár járama na přepážce v jistým krámě s IT příslušenstvím na Kšírove zmerčil aboslutně top lamle, který na mě nečekaně vykoukly zatímco se jejich majitelka vohla pod pult pro větráček do kompu, kerej sem sháněl, v ten moment kdy mě ty krásně mramorově bílý gigantický hrušky nalitý jak konve zazářily do fejsu mě bylo podle masivního škubnutí v trenkách okamžitě jasný, že si na tyhle výstavní cecky musím aspoň jednou odcáknout, takže od té doby jsem tam byl nastoupenej každej tejden a a žádal novej větrák z krabice pod pultem a nakláněl se přes něj jak Ploc v Obersdorfu, abych měl co nejlepší výhled na ty dva magický objekty o rozměru dvou vodojemů přičemž jediný co mě jistilo před přepadnutím do regálu byla moje pevná kotva, šprajclá o přepážku, jenže ouha, přesně podle pravidla čím větší lamle tím větší dylyna tahle majitelka dvou velkokapacitnich kojnejch stanic vůbec nevypadala, že by je chtěla prostě bez keců vybalit z halenky, položit je pěkně vedle sebe na pult jak dvě štrycle chleba v pekárně a nechat si je ode mě docákat jak když pasři z Rousínova dávaj před tuning srazem feličitu do pucu vapkou, ale přesto jsem to zkusil a ve vší slušnosti jsem se jí galantně zeptal, zdalipak by neměla zájem po šichtě zajet ke Šťávům na vynikající játra na cibulce s rýží, případně plněnej lusk s rajskou a houskovým, přičemž vyšlo najevo že jde o další klasickou odměřenou koc bez úsměvu, typicky brněnsky bezdůvodně namyšlenou pizdu, žijící v iluzi, že má navíc než na normálního pasra se zálibou v PC větrácích, tahle prsatice prostě evidentně neschovávala ty svoje nateklý mimina pro mě, ale pro nějakýho pasra ve vatě, co má v Blansku večerku a na Hatích autobazar, proto se obden promenovala na šteklách v Jakoby kde s ceckama jak na podnose líčila na někoho, kdo ji vytáhne z téhle mizérie prodejny drátků na perifériií a proto po čtyřech deci bez varování útočila na každýho pasra v šolně co se mihnul kolem v domnění že jde o podnikatele, jenže zapomněla, že ve štaci pasři plní krupice nosí spíš tepláky nebo šustku, takže akorát přeleštila bedlu nebohýmu varhaníkovi co šel zrovna vyfilklej na Petrov hrát pohřeb a podruhé na lavce na Jakubáku poskákala chudáka študenta v pučenym fraku, co se chtel akorát trochu vyblit po cestě z tanečních, jednou už to vypadalo nadějně, když si od ni pár měsíců nechal lízat prdel uzenáč z Brahrajnu, kterej ji tvrdil, že je student medicíny plnej medu, ale pak se zjistilo že je to jenom negramotnej turek co motá kebab v okýnku vedle Flédy, takže tudy cesta k lovům nevedla a v hokně taky marný, z brigádnice to postupným spolykáním cca dvou litrů semene sice dotáhla až na obchodní refrentku, ale další karierni postup nebyl možnej pač jedinej klacek ve firmě co ještě neměla v řiti, byl sto let starej fíkus v zasedačce, prostě jedna z davu zoufalych koc ve štaci, co maskujou dojebanej lajf rádoby sebevědomou pózou, ktera dává najevo že játra teda dáma nežere, koc byla příjemná jak cévkování, takže jsem rači začal jezdit pro větráky jinam což trvalo pár let až do letošního jara, kdy mě šéf zase poslal pro větráky a mě zrovna fest hořelo v džankách, tak si z nostalgie říkám že zajedu očíhnout ty dva macky na Kšírovu, no ale jak tak vlezu, tak jakoby bylo v luftě cítit, že se tady odehrál nějakej velkej průser, a taky že jo, už ve futrech mě místo fantastickyho parfemu, ze kteryho mě dycky tvrdnul prut jak maturantovi před první bincárnou, lisknul přes rypák smrad jak když ti naposled prdne do fejsu mrtvej pudl, a pak to zmerčím, tam kde leta hrdě poskakovaly nalitý vemena už jen smutně visely dvě utahaný psí ouška, v ten moment mě oblil studenej pot a pochopil jsem jak zoufalej pocit bezmoci to musi byt, když pasr udělá elpéčko nebo benzinku, zašije si deset mega v igelitce někde na půdě, de si na pár let kleknout a když se vrátí z kameňa, zjistí, že mu půlku sezřala kuna, při pohledu na ty vyvěšený žebráky za pultem jsem pochopil, že hodnota koc bez cecků padá přibližně někam na ůroveň té kuny, je to stejnej mor, akorát to mlčí, čumí, smrdí a zbavíš se leda ze dvou metrů malorážkou nebo když do ni naliješ chlorový vápno, no nic, řikam si znechuceně, koupím větrák a zase pudu, přičemž jsem navíc zjistil, že ve štaci fakt platí přímá úměra čím níž cecky tím výš brada, pač kozy ji sice splaskly na půlku, ale sebevědomí měla furt feclý jak pátrací balon, koc za ty leta ze svých nároků evidentně vůbec neslevila, možná by se teda už nechala naprcat snad aji od borca bez VŠ, jenže dneska už ani blbej popelář není zas tak blbej aby si ufachčil šropla s arogantní, nepříjemnou koc s lajdákama u kolen, která prodává někdě v prdeli na výpadovce větráky, téhle nádheře co ji před pár járama nebylo dost dobrý pozvání na játra od ajťáka, prostě pořád nedoklaplo, že jí definitivně ujel vlak, a že bohužel nastal čas vyrazit z té slavné Kšírové směrem k herpšickýmu viaduktu a tam sebou jebnout na kolej nebo vyžrat půlčák toho chlorovýho vápna