KOC Z DOBY LEDOVÉ

Je až neuvěřitelny, jak sou některy koc netolerantni, to si takhle jednou navečer vylezeš z retychu spokojenej jak sis fantasticky vysypal prdel a uz si pomale obouváš koně že vyraziš za kucima, když v tu ranu najdeš v kuchyni na linu dřepět v slzičkach hromádku neštěsti, ježišmarja mili co se stalo, začneš starou konejšit, kerá ještě pět minut sípe a pak z ni vypadne, že zatimco ti lítali krasavci z prdele tak tahle nedůvěřivá neštastnice se kterou sdiliš domacnost neodolala pokušeni a komplit ti projela kompl, přičemž zjistila že v něm neni nic jinyho než jeden excel s dluhama a 200 terabajtu toho nejvtrdšiho co se da na černym trhu s afro-šimejlim porkem sehnat a že to ju trochu znervoznilo, ale prosimtě mili, řikáš ji, copak nic nečteš a neviš že honit je dneska už uplně normalni a honi si jak maly decka ve škole tak duchny po hospicech, už nejsou padesaty leta prosimtě a denně se parkrat vydročit je dneska skoro povinnost, ale vona natahuje dál, že prej mě taky zčekovala kol a prej proč sem šedesáti kundám poslal's přiškrcenou bedlu nafocenou na makro, vyčítavě na mě mžourá psima auglema a škytá jestli toto je taky normalni, takže mě ji už začne byc trochu lito tak si k ni čupnu a řikam ji proboha mili tak se podivej na arabáče, kořeň ma daču z kravskejch hoven a vlnityho plechu a v tym šest spokojenejch havaji, se kterejma si může kroutit na čurákovi jak s rubikovou kostkou zleva doprava kdy se mu zamane a ty si tady žiješ jak kralovna, mikrovlnka, myčka a v cele garsonce žadna jina kunda a budeš se mě tady točit na palici kvuli tomu že se jednou za metr omylem vychčiju v parku nějaké defakto cizí koc za krk, prosimtě dej se trochu do kupy a nevotravuj mě s podobnyma malichernostma, dyť máme skoro rok 2017 a já vedle sebe potřebuju sebevědomou, moderni koc, pač až se budu chtit divat na nějakou prehistorickou přišeru, zajdu si do Antroposu