KOC JMÉNEM "TOTO"

O Vánocách mají byt lidi pohromadě, takže se občas po deseti turbomoštech slituju a stahnu k našim na Štědrej den nebo na božihodovej oběd ňakou hladovou bídu co sem dva dny předtím vylosoval mezi zbytkama v Tabe, ale máti pokaždé pohoršeně kroutí palicou, proč tu chuděru u stolu neoslovuju křestním jménem, ale říkám jí zásadně jenom "hej ty" nebo když mluvím o ní tak říkám "tady toto" a že snad to nebohy děvče má nějaký jméno a proč se k ní chovám jak hovado, přitom mě ale sama za mlada učila, že domestikovanym zvířatům lepši nedavat jména pač neni dobry praseti tykat, říkat mu Ferdo a chovat se k němu jak ke kamošovi když dopředu víš že ho na jaře obecni řeznik bezmilosti trefi do palice, rozpuli a pověsit na hák, tak proč bych měl koc proboha říkat Kristýno, když ju během příštích 24 hodin stejnak akorát omráčím dvaceti přírazama čurákem do palice a pak ju dole naprudko otevřu cabanem takovym stylem že jí začnou cukat čapy jak tomu pašikovi když ho na zabijačce nechaji vykrvit do lavoru