KDYŽ SE DIVNĚ POHNE LUFT

Ležim si takhle doma na gauču a saju třetí pivečko, strop podzimni podvečer, stará se pomale šteluje ke kisně zvědavá kolik asi dneska bude ve Výměně manželek bezzubych šroplů, takže jen tak s rukama na rancu mozuju na kolu po kundách na instáču, načež asi za půl hoďky zgomnu že stará taví, asi zdechlá z hokny, tak se po-ti-chou-nku odlepim ze zicu a po špičkách jak ružovej panter se absolutně bez zvuku propližim do předsině kde se mě po minutě soustředěné práce podaří ze skoby na zdi bez jedinyho cinknutí úspěšně vylovit klíče od karizony a dokonce aji otevřit dveře do chodby bez vrznutí pantu, ale v tom se asi nějak divně pohnul luft, nebo si stará řachla a ten agresivni kyselej dunc ju probral jak polomrtvyho boxera v 10. kole když mu dá trenér čpavek pod rypák, takže i přes jateční váhu z ničeho nic vystřelila z gauča podobnou rychlosťou jak kamik fetka od stolu v paluši, když na něho pasr, ve štaci vyhlášenej nošenim hodně pytlů brusky po kapsách spiklenecky mrkne po cestě na retych, a než sem se stačil nadechnout, stoji dvacet čísel ode mě a se smutnyma auglama jak labrador z útulku se jí začne z tlamy kromě zatuchlyho luftu valit aji spousta nepřijemnych otázek: Mili, mili, prosimtě kam jedeš, že ty zase jedeš do binca, mili, prosimtě nejezdi, buď doma, neblbni, co na těch kurvách furt máš, ach jo mili, mili, mili... a začne se ji smutně natahovat ksicht a cukat brada jak malymu děcku, na což reaguju jak jinak než hysterickym vyštěknutim jestli je kurva normalni, že do jakyho binca, dyť proboha jedu normalně za Rudou do garáže pač jestli si nevšimla tak na karizoně už tyden něco podezřele klechtá v leve zadni napravě, tak, co tady prosimtě vyšiluješ s kurvama, seš na na palicu? nebuď prosimtě furt zbytečně vyplašená kotě a uklidni se, zalez zpátky pod dečmena, pusť si zase ty hladovy mourky v kisně a nech mě bejt proboha, dyť já su za dvě hodiny zpátky, kroutim otráveně palicou, podrážděnej z tohodle absolutně nefér obvinění, načež se stara trochu uklidni, přestane natahovat a smiřlivě řiká, aha tak to jsem nevěděla, promiň, ale nemůžeš se mě prostě divit po tom všem, mili, no tak teda val, ale neblbni a jeď proboha opatrně když je na té káře něco vysranyho, slib mě to mili, načež vzorně zvednu ukazovaček a prostředniček jak pionyr a řikam slibuju mili, slibuju že pojedu opatrně, pa pa, chytnu ju obouruč za tu vyplašenou palicu, dam ji pusu na čelo a pak už se otočim na patě, seběhnu dva štoky, skočim do karizony a jedu opatrně celou cestu až do binca