KDYŽ ROZCHOD BOLÍ

Nejhorší je, když si zázrakem nabrnkneš docela dobrou koc, pěkná, na Brno docela rozumná šťáva s top dudama, dobrou hoknou, pěknym čoklem a familijou plnou medu, furt spolu lítáte po venku a vsechno je v topu, ale najednou to de z nějakýho malichernýho důvodu ve vteřině dopiče jak když se ti nalitymu sekne po cestě od Lijona galuska v glajze, pač koc třeba bohužel zjistí, že's na jejích narglích polaškoval s její sedmnácitletou ségrou na retychu tak, že jí museli ve špitále přišit prdel zpátky mezi čapy pač ji měla vyprcanou až mezi lopatky, v tu ranu s tebou koc absolutně přestane komunikovat, absolutni ignorace, nezvedačka kólu a bloklej fejsbuk, takže ani nedostaneš šancu se s někým koho měls fakt rád pořádně rozloučit, naposled se podívat do těch smutnejch augli a říct sbohem, už se neuvidíme, takže ten chudák čokl leží třeba další tři járy bez života smutně za dveřama s vyplazeným jazykem v marným očekávání, že zas spolu budete celou nedělu škrabat kule na gauču, žrat bůček z papíru nebo si jen tak půl dna smrdět v parku na lavce a očumovat nadržený feny