KDYŽ BACHNOU SAZE

V Brně se většinou dročení daří a pomale na každym rohu zakopnu o svolnou kundu takže se mě mrdačky sypou na palicu jak nadobi když se utrhne kredenc ze zdi, někdy je to ale krapet horši a nadřu se jak Feri než stahnu nějakou mici pod duchnu, kolikrát koc vypisuju až mám otlačeny palečky, ale mrcha je fest kreativni ve vymyšleni duvodu proč dneska nemrdat, takže se nesmim hned nasrat ale trpělivě nalihat dokavaď jí nezbyde nic než to vzdat, padnout na krovky a rozhodit čapy do vé, což v reálu probiha tak, že koc napíšu zdvořiilej dotaz, jestli dneska náhodou srmdí sólo domažlice a nevmačknul by se jí tam jeden volnej caban, ale ta piča drzá jen suše odepiše, že su sice jeji čumáček, ale ať se nezlobim, že dneska bohužel smrdi domašov aji starej a ať se zkusim krzeva vzájemný lízání prdele ozvat příští týden a že tuty něco vymyslime, ale pač chcu logicky řachat o-kam-ži-tě tak ještě zkusim navrhnout, jestli by třeba nemohla starymu houknout že de vyvenčit čokla a ja bych ju jenom rychle provlačel tujama na Moraváku, ale koc na mě vytahne další ze serie výmluv, že to by asi starej nesežral pač bohužel nemají čokla, a v ten moment ve mě bachnou saze a napíšu té kurvě ať už mě proboha nesere, tak jestli nemaji čokla tak ať si laskavě nasadí obojek sama, doleze po čtyrech a naštěká mě konečně do čuráka a hlavně ať si nezapomene vzit pytliky ať po sobě pak může poklidit po parku poházený hovna