IMRVÉRE POLÍČENÝ

Pamatuju jak si praděda, dycky když tlačil makrelu bez chleba z papíru, na celou kuchyň volizoval rypák a liboval si, že jenom dvě věci na světě smrdí jak ryba a jedna z nich je ryba, ale až v pubertě sem pochopil proč honění se za timhlectim rybím duncem už několik generací pasrů v naší famíliji zasvětilo lajf, děda strávil třicet járů coby vrchni pomrdnej na Priglu a tata zase zásoboval všechny zastavárny na Kopečné hůlkama načorovanýma na Mušově v kempu, takže aji já su nejšťastnější, když štaca se starou a problémama mizí za obzorem a svobodnej, jenom s prutem, igelitkou piv, bučem, lajnama, šprckama blížím ke svýmu tajnýmu tymplu za nenápadným keřem u Svratky v Heršpicách za Teskem u cyklostezky, důležitý je tam byt po ránu dokud tam není ani noha, pač tohle policajti moc nemaj rádi, kolem 6 ráno je ještě tma a já už sedím připravenej za keřem, pěkně na pohodu nahulenej a nahej jenom v holinkách s fest nahozeným prutem a mám políčený na první mřenku co zabere a většinou nejpozděj do pěti minut vidím jak se ke mě po proudu od štace blíží první kořist, na ty dva macatý sumečky ve výstřihu budu muset vzít poodběrák, řikám si a v tu ranu rychle cuknu prutem a stáhnu si tu mřeknku pěkně na celtu, naštěstí fišle kolem Brna nejsou napůl leklý jak na Vltavě a nemaj strach z prutu, naopak, jak tu dlouhou bajtku zmerčí tak začnou hladově špulit tlamu jak sádkovej kapr na rohlik a okamžitě po něm startujou jak candát po žížale, taková mladá brněnská štika si kolikrát ani nesundá kolečkový brusle a už sebou háže přes celej palouk až mám chvilema strach, že mě zlomí prut nebo vyvrhne jikry, tohle každodenní muškaření na divoké vodě ale není jenom prdel a člověk musí byt připravenej taky něco obětovat, ale vášnivej, rybaření zcela oddanej pasr jako já moc neřeší, že má občas na prutu šupiny jak ruskej jeseter nebo že se mu v trenkách mlátěj chlamydie jak vánoční kapři v igelitce