HUKOT V PRUTU

Nesnáším, kdyz přidu v pátek o půlnoci na disko a všem hezkejm koc už v tu dobu smrdi z tlamy čurák, takovej ten pocit marnosti, že jsem to dnes prokaučoval, koc už maj oddročíno a body z venku povezu jen velmi těžko, k tomu se kámoši, co si skočili na privátek v pauze místo oběda, celej večer hádají, kdo je tenhle týden král bincárny, tzn. kdo byl od pondělka nejvíckrát, prostě takovej ten marnej, hluchej večer, kdy nezbýva než se potichu přijebavát pivama a trpět vod boys z party, co už ten den pustili malýho dolu do města, klasický srance typu proč se nebavim, jesi nejsem náhodou piča a esi mám krámy, takže tenhle tvrdej chleba v podobě nepovedenýho pátečního večera bez větší šance na rozdaný švihadla koušu jen velmi těžko, všici kolem maj vyprášený pytle a dobrou náladu, takže zařvu rychlý kořky doufajic, že poleví ten stres ze strašnýho hukotu v prutu důle v hóznách, cejtím toho svýho horkýho spicího obra jak zatím v klidesu odpočívá na stehně, ale tuty vím že kdyby mě kolemjdoucí koc jen lehce brnkla o poklop tak ji v sekundě tvrdě odpružím přes stůl na protější zeď, nic nevymyšlím, rychlý rumenige mě zaručí takovej ten lesklej, decentně nachcanej pohled a ochotu se smát jakekoli pičovine co kdo vyblije, ale zároveň vim, že v tomhle vylitým stavu těžko ukecám nějakou solidní koc, přesto leju dál a s každou další rundou se moje už tak bídný šance na štych omezujou na zoufalý, mentálně nenáročný tlamy, ale sere pes, v palici mě fest rumpluje prcačka a v trenažerech mám najednou brutální pnutí jak kdybych měl na oběd čtvrt kila viagry, sem zralej na odvoz do šaškecu a zůstat tam tři dny machlbery napranej patákama pod dohledem, takže nikdo neni v udivu, když mě po ceste na retych rupne v palici a hystericky se vrhnu na prvni havárku co se mě připlete pod časy jak vzteklej čokl na raněnou srnu, jedu ji dudy, druhou rukou rychtuju zezadu járek až na cojk , ale tyhle typy zakomplexovanejch koc moc dobře vidí v jakym jsem dneska presu a neváhaj se po mě povozit, takže tahle nulová mindža, kerá by mě za normálních okolností po dvou vtipnejch hláškách na fejsbuku bezproblémů roztáhla čapy aniž bych musel měnit prostěradlo, tahle poslední stvůra z baru se začne naoko afektovaně vzpouzet jen aby všici viděli, že po ní po pěti letech vystartoval pasr, takže než ji stihnu pořádně pošolíchat lamle mě přistane fest dělo zezadu na ucho a nějakej nadělanej strup, co nemluví, mistní krkovička z vrat a starej vod té tlamy mě táhne za fligr k východu, takže na kraba couvám pozpátku od baru a vidím jak se kamoši zle smějou ale dělaj hovno, bez nervů klavírujou dál do koc, serou na mě všichni kromě té gorily co se mnou vytírá komplet zem od baru až k východu a celá parta, lokál a všechny ty čiči v něm se mě vzdalujou, stejně jako moje poslední naděje na slušnej štych směrem k nevyhnutelnýmu dalšímu scénáři tohodle nevydařenýho večera: facky, šití a smutná hoňka domašov