HRANICE HUMANITY

Za leta soužití s ruznyma koc sem se naučil odpustit lecos, pač chapu že když si stara vyrazi v te sve kurví tlupě a nasoli se dvouma litrama veltlinu tak se holt muže stat že skonči s borcama z hokny na kvartyru a ráno mě dopajdá domu se znavenejma kejtama a svěšenou palicou jak kobyla po Velke Pardubicke, jsme Evropani a koc tady maji svoje práva, takže neni možny jim za každou pičovinu dávat karé jak někde v Islamabádu, ale když milostivě souhlasim, že odvezu tu jeji fety řiť na vlak za mamou tak misto aby mě jak dorazime na rolu projevila trochu vděku za odvoz, promnula mě přes tepláky na rozloučenou bratislavu a normálně za sebou zavřela dveře od karizony klikou jak člověk, tak vysmahne bez pozdravu a vši silou za sebou škrabne dveřama že mě vylitne vajgl z tlamy mezi čapy, zatiká mě ve fejsu a praskne žilka v augli, v tu ranu začinam arabáče a ty jejich veřejny popravy chápat, pač vytahnout někoho v Rijádu na naměsti za krk na jeřáb se najednou nezdá zas tak přisnej trest, sere pes že tihle mameluci maji popotahovačky s OSN a dostavaj imrvere kare od humanitarnich organizaci, ale řekl bych že sem jim zichr nestává, že vysypou starou u mešity ze zánovního eckovyho mergla a na ledrovym zicu po ni zbude flek od čehosi mazlavyho, umaštěna chromova klika u dveři, ve dveřich obal od kroisantu narvanej společně s alobalem od marlbor v ulepenym kelimku od kafe a na čerstvě vypucovanym koberečku mezi čapama hranolka ukázkově trochu namočená do kečupu jak kdyby to měl někdo přijít vyfotit do letáku, z toho se mě zamotá palica a okamžitě vytáčim kamika co ma v Liskovcu autobazar jestli tam nemá nějakej vrak po instalatérech nebo tak něco, pač sou jenom dvě varianty toho jak bude pokračovat náš vztah, buď pudu klečet za zabití v afektu, nebo už budu starou vozit jenom jak uslintanyho čokla vzadu ve vyskakanym formanovi v kleci vedle rezervy