DÍTĚ ŠTĚSTĚNY

Jsou dny kdy to od rána vypadá, že komplit šecko pude srat, probudiš se tím, že ti do fejsu vane mrtvolnej rygol z mordy staré, venku padaj hovna a místo aby sis při první ranní hoňce se slávou šprycnul fest load kolem ucha až na zeď jako pravej král zvířat, tak jenom trapně uděláš malou loužičku na prostěradle jak nějakej krpatej pudl, tohle všechno jsou nenápadný varování, že tenhle den bude příjemnej jak šťáva cos ji právě rozdal švihadla od brady až po lysinku na palici a teď se chce kousat, prostě všechno nasvědčuje tomu, že celej den bude ku hovnu a přitom stačí nepatrná maličkost a všechno se votočí, stačí vteřina a svět se zase barví do růžova, jasný znamení z hůry, že seš furt dítě štěstěny a milonovej boy, stačí třeba že vypadněš z kvartyru do hokny, vališ po schodech dolu a v předposledním štoku se ti hnou střeva a zcela nečekaně ti na každym schodu vylítne z prdele pěkně krátkej čistej suchej prd jak když zlomíš větev, při každým dopadu čapy na schod ti do nohavice po vteřinách přesně vystřelí jeden projektil jak když vykropíš půl zásobníku kalacha do do luftu, rupst rupst rupst rupst rupst, zaduní ozvěna 14x krásně chodbou RRRRRRRRR RRRRRR RRRRRRR RRRRRRRRR RRRRRR RRRRR RRRRR RRRR RRRR RRRRR RRRRR RRRRRR RRRRR RRRRR, že málem padá omítka ze zdi a tobě běhá mráz po zádech z toho že takhle krásně pravidelně ti to u prdele už dlouho nezabublalo, seš nadšenej jak z tebe dou včerejší piva a romadůr pěkně ven, počítaš každou tu petardu a v duchu doufáš, že tahle jízda nikdy neskončí, že si to v tomhle rytmu triumfálně doprdíš až do hokny a kolegyně v kanclu chytnou aspoň konec téhle famózní ranní řitní symfonie