BRNĚNSKÝ KUCHAŘKY

Nabrnknout si ve štaci koc, co umi obstojně vařit, je asi tak stejnej zázrak jak polknout 12 kusů v pivcu a nestrávit druhej den dopoledne šprajclej na retychu v porodních bolestech, neni nutny mit doma zrovna Rettigovou, ale stačilo by babu co neni u sporáku uplně levá a umí aspoň základních 5 receptů, tzn. šnicl, šunkofleky, gulin s houskovým, bůček se zelím a bramboráky, ale neska koc řekneš až spíchne snídaňu a na talířu ti nepřistane ani hemenex ze čtyř, ani chleba se sádlem a cvíblem, ani jemně nakrájenej šrůtek uzenýho z kremžskou a okurkem, ale pětiminutová makrobiotická přednáška o hovně, o tofu, uhlohydrantech a sojovým mliku a kroucení hlavou nad tim jaky seš prase, což fakt sedí od někoho kdo si třikrát týdně strká kulmu do řitě