BRNĚNSKY KOLOSEUM

Nedávno se mě stala taková velmi zajímavá věc, solidně sem se opeřil na matech a řikam si, že se pokusim to jednou v lajfu nenaházet zpátky do bedny ale trochu si to užit, takže vyrazim čihnout se trochu do světa pač v pětatřiceti jařinach sem byl zatim nejdal s rodičama na Zemplinske Šíravě, no a pač děda Danda - dej mu pánbůh věčnou slávu - vždycky zasněně civěl v Jundrově z okna panclu a řikal zgomnot Řím a zdechnout, tak sem jak spravnej čerstvě opeřenej hejl kaufnul tyden s polopenzou v pětihvězdě kousek od Kolosea a vyrazil pustit raketu v ojrech tak jak to mám jednou za čas rád, prostě si to užit na max a neprepočitavat furt o kolik je italská kurva dražší než ta naše, jenže po čtyrech dnech namrdávání se lambruscem do bězvědomí sólo a blití špaget s krevetama uplně bez mych boys mě to přestalo bavit, tak se dopotácel na recepcu a požádal, jestli by nebyli tak laskaví a nepřebukovali mě letenicu pač bych rád vzral kramle o pár dní dřiv, načež se na mě recepční podival s hruzou ve fejsu, zvedl telefon a po kratke vzrušené rozpravě s kymsi mě vybídl ať du laskavě s nim načež sme nakráčeli do kanclu, kde za vyřezavanym mahagonovym tejblem na hodně nóbl tepichu seděl nagelovanej ředitel v top šolně tuty Versace a rakama v goldu, kterej když mě viděl tak vystartoval ze sesle jak když Kratochvílové šlápla na halovym MS stromba, a začal mě vřele vítat, jestli si něco dám a trochu ustaraně s narolovanym čelem jak Belmondo se lámanou angličtinou pta, jestli se něco stalo a proč takovej dobrej host jako já chce jet pali a jestli nechcu třeba na dvě noci gratis prezidentsky apartmá tak mu řikám jak se věci mají a že v hotelu všechno cajk ale že námrd na Šelepce s myma klucima je pro mě tak nějak víc než Španělsky schody on jasně, že to absolutně chápe načež se zachmuřil, chvilku mlčky přemýšlel pak zvedl kol a chvilu s někym mumlal načež se mu narovnala ta roleta na čele, pak se zvedl, šibalsky na mě mrkl, už zase s usměvem, že se omlouvá ať ať chvilu počkám vysmrděl z kanceláře takže sedim v tom kanclu sám když se najednou ozve jemný ťuk ťuk na dveře a do toho kanclu vpluly dvě nadherny ale opravdu nááádherny mladý štyla, všechno v topu, harizony po pas, vysoky chcani, škvíru mezi čapama, napučeny tlamy, bílý rejče, mrdavy augle, jedna z nich dokonce jakoby mixla asi Arcelorem Mittalem, no prostě něco takovyho jak ty strop mlady kurviska co drži deštnik nad Rossim na velké ceně, no a koc mě začnou z jedničky hladit po nohavici jak na začátku každyho pruměrnyho pórku, načež si obě klekly mězi čapy a začaly si štelovat palice u myho rozkroku cca v místech kde ma vetšina borců cabana a pomalu mě rozepinat hozny z čehož mě nastartovalo podivny maravenčení v leve ruce, ktery většinou značí přichod mrtvice, takže se rychle, dokud ještě mužu hantyrovat, zeptam jestli toto neni nějakej omyl a jesli je šef neposlal přečadit bedlu někomu jinymu, ale koc se jenom uculovaly že tuty ne, u čehož vesele vrtěly prdelama a divaly si mě přihmouřenyma auglama do těch mejch vylezlejch z ďůlků a pak ta přičmoudlá zašeptá jestli si to nechcu ještě s tim odjezdem rozmyslet, na což ji přikyvnu že to zichr zvažim, to už je v tuto chvilu stoprocent jisty, načež mě koc spokojeně zmačkla cabana přes trenažéry a uplně zblízka mě na něho dvakrát jenom tak dejchla, z čehož se mě po celym žaludu rozlilo takovy moc přijemny teplo, zatimco mě ta druha smyslně jezdila prstama mezi chlupama na vaně, z čehož se mě vzrušenim kroutily prsty na čapách a pač sem byl v poslednich 78 hodinach skoupej na honění, tak semenem nalitej caban byl jedno škubnutí od toho rozprsknout se těm dvoum nadhernejm koc do fejsu jak když v srpnu necháš dva dny na zadnim okně v rozhicované karizoně pul kilovou jogobellu, když v tom z ničho nic jakoby z vedlejší cimry slyším tlumeně že někdo cosi brble, nejdřiv jsem moc nerozumněl ale pak jakoby ten hlas přišel blíž a jasně slyším Štosuje se to tááám a dobbržďuje se do kolonyyyy, takže řidiči bacháá, zdraví Jardááá, mektá kdosi s nezaměnitelnym přízvukem strupa někde z Rebešovic načež do toho všeho začnou hrát Chinaski, takže sebou přirozeně leknutím trhnu a strašně mě pichne v palici což jak se následně ukázalo naštěstí nebyla mrtvica ale akorát bolehlav z patnácti natrávenejch poutňálů na slunku, načež pomalu zjišťuju že ten záhadnej hlas se neline z vedlejší cimry ale ze zaparkované multikarizony technickych služeb města Brna a patří pasrovi z radia Krokodyl, diky čemuž mě docvaklo že bohužel neležim v pětihvězdě u řimskyho kolosea, ale na koláču na Nových Sadech, což je duvěrny pojmenování kolektoru naproti Emila, pomalu svítá a to jemný šimrání mezi čapama neni zapřičiněny tim, že se mě exotická Mitallovic sekretářka snaži vylovit z riflí nedočkavyho cabana, ale že se mě z nich snaží soukmenovec z Oltecu perořízkem pěkně nitku po nitce vylovit šrajtoflu a nedofókanou krachlu tvrdych máček