BRNĚNSKEJ MORDOR

Dneska se každej šacuje jako velkej filmovej expert a fajnšmekr, takže každej jár vyráží do Varů hordy batůžkářů, aby se pak mohli lakovat, že na kolonádě potkali Verešovou s Volopichem nebo jinej štětec napučenej botoxem s nějakym jinym opeřenym strupem v bilejch mokasínách s třásněma, já ale Vary a celebrity jebu a než bych se drbal jak mongol pul dna žlutym busem kamsi řitě abych pak tyden čuměl se smradlavejma študákama na vlekly korejsky hovna s titulkama, tak to radi coby zapálenej fanoušek žánru fantasy v klidesu zajdu po půlnoci do Livinu, kde koc s blížící se zavíračkou začínaj čim dál víc připomínat figury z Pána prstenů a kde se taky dějou stejně nadpřirozeny cajky jak v tym slavnym filmu, pač po návštěvě tohodle Mordoru se většinou probereš s klackem vytahanym jak Gandalfova berla vedle čehosi, co se nepřijemně podobá tomu nerudnymu chlupatýmu trpasllikovi Gimlimu, přestože seš přesvědčenej, žes včera po deseti vodnikach tahnul domašov za vyžehleny harizony pěknyho blonďatyho Legoláska