BOBŘÍK ODVAHY

Dneska fotři od pěti honí svoje šrople po ledě aby to dotahli do NHL a fotr je pak mohl stahnout o kroupu na barak v Jundrově s bazusem, takže na skauta se už dneska sere a na zalesacky oddily mrdá, ale v lajfu je x věcí který tě v kabině v Rondu teplej trenér nenaučí a až sportovní kariéru ve dvaceti utnou chlast a maty tak už je pozdě chtit se učit prakticky cajky kery boys co prošli skautskym oddilem davno gomou, pač nalejme si čistyho vajnory, sice je fajn vědět jak se postavit na buli, ale důležitější je vědět jak se postavit k tomu když se nad ránem vetřeš ke koc do kvartyru pod přisahou že nic nebude a zjistíš žes zrovna natrefil na jednu piču z deseti kera to mysli fakt važně, takže ti ustele spacák v uliččce vedle betle, což namistrovanou hokejku rozhodí a pač je chudák od mlada zvyklej na dril a poslouchat na slovo tak si zaleze do spacmena a leda si potichouču plačky vymačká naditej klacek do krabice od šuflat pod postelou, ale takovej ostřílenej absolvent pěti skautskejch táborů bez hnutí brvou vytahne z chlebníku kápezetku a z ní složenej primerák, vzorně složeny psáňo pika a jeden postinor načež nabídne netykavé mici brázdu poslední záchrany, nasadi ji plynovou masku, hmatem se aji v naprosté tmě podle lišejníku kolem prdele suverénně zorientuje kde má koc jih a pak ju dvě hodiny sřídavě mlátí ešusem přes faldy a názorně ji předvádí jak se na táboře učili vykřesat klackem jiskru z vlhké hromady no a tenhle příjemnej potlach trvá do půl šesté, kdy si koc, teď už nadšená skautka, konečně vyslouží bobříka odvahy tím, že se po dvou hodinách konečně přestane bránit a ochutná nahořkly péro co ji právě vyjelo z prdele, takže zatimco náš junák na přenosnym vařiču zehřije na snídu lančmít, tak mu spokojená koc luftem unikajicim z natlakovane prdele slavnostně zatroubí statni hymnu